Mnislav Zelený Atapana

Můj další návrat za "mými" Yawalapiti v Brazlii byl nyní s mými dětmi a vnuky, abych posunul mé přátelství s nimi do dalších generací, což přijali s nadšením. Všichni jsme prošli krvavým rituálem rozřezávání kůže, s novým náčelníkem Tapi jsme si při tom smíchali krev a stali se bratry, zažili jsme dva pohřební rituály kuarup, za kterými jsme se stěhovali po řekách ke kmenům Kalapalo a Kuikuru. Spali jsme v pralese pod širákem mezi desítkami ohňů ukradených při nočních archetypálních obřadech, u Kalapalo jsem byl prohlášen náčelníkem, získal vzácný čepec z jaguáří kožešiny a obdržel další jméno Whukanéschi (Velký muž). Mé jméno Atapana bylo u ohňů, kde jsem poznal další kmen Aweti se strašidelným malováním, přesunuto na nejstaršího vnuka a s Tapim jsem obnovil jejich slib, že mi připraví pohřební obřad kuarup. Navíc jsem ho podpořil mou snahou v jeho boji za záchranu jejich kulturní a fyzické existence, která je v ohrožení.